Výbava na skialpy pod drobnohledem

Skialpinismus je sport plný svobody a dobrodružství, připomíná doby průkopníků a objevitelů, kteří se vydávali do neznámých končin jen s pomocí vlastních sil. Chůzi na lyžích s pásy lze provozovat mnoha způsoby, nejčastější je však klasický skitouring – toulání se divočinou, výlety tam, kam to jinak než na lyžích po svých nejde.

Ať už na jeden nebo více dní, vždy bude potřeba alespoň základní výbava – bez některých prvků to nejde vůbec, další notně zvyšují komfort nebo bezpečnost.

Lyže, boty a vázání

Toto trio je základem jakéhokoliv lyžování, ovšem na sjezdovém vybavení daleko nedojdete. Skialpové lyže jsou vždy lehčí než ty sjezdovkové, 90 % času trávíme výstupem, a tak je každý gram znát, může to být i na úkor výkonu ve sjezdu, protože těch 10 % času strávených sjezdem je sice krásných, ale je nemilé nemít už na sjezd sílu, protože jsme se unavili taháním těžkých lyží nahoru.

Hmotnost se řeší i u bot, ovšem skialpové boty mají navíc vždy možnost uvolnit komín – ten se v režimu chůze ohýbá až o 60°, takže umožňuje ohyb kotníku jako v normálních pevných pohorkách. Díky tomu je chůze pohodlnější, pro sjezd se pak komín zaaretuje v pevné pozici.

Boty také mívají na špičce a patě speciální inserty, do kterých se zacvakne pastička stoupacího vázání. To umožňuje zafixovat pouze špičku a pod patou přidávat nebo ubírat výšku podpatku – čím více jdeme do kopce, tím vyšší podpatek můžeme použít a trochu tím kopec „zmírnit“. Pro sjezd se pak vázání zaaretuje i v patě – moderní pinová vázání už mají plnohodnotnou bezpečnostní funkci.

Hůlky – opora a stabilita

S každým krokem se o ně opřete, tisíckrát a zas a znova. Pro sjezd jsou potřeba kratší než pro výstup, proto se používají teleskopické, nejčastěji dvojdílné hůlky – čím míň dílů, tím míň mechanismů a tím menší riziko, že se některý rozbije nebo zamrzne. Aretace hůlek musí být zkrátka spolehlivá, aby s každým opřením hůlka o kousek nezajela.

Důležité jsou i široké talířky, zvlášť když je nový sníh, a ostré bodce, to zase když je led. Naopak poutka se na skialpech nepoužívají, protože v lavině mohou fungovat jako kotva, která znemožní pohyb i když zůstanete nahoře. Místo nich se ale používají delší pěnová madla, zvlášť se hodí při traverzování prudkého svahu – blíž u svahu je potřeba mít hůlku kratší, s dlouhým madlem ji prostě jen chytíte o něco níž, aniž by bylo potřeba stále měnit délku holí.

Stoupací pásy

Někdy uslyšíte možná také „tulení pásy“ – jde o nezbytnou součást výbavy, bez které to nahoru bude podkluzovat. Na výstup se nasazují tak, aby směr chlupu umožnil skluz dopředu, se zatížením po došlapu se zasekl do sněhu a držel, takže lyže nepodkluzuje. První stoupací pásy se opravdu vyráběly z tulení kůže, která má přesně tyto vlastnosti, dnes už jde většinou o kombinaci syntetických materiálů a mohéru. Právě složení a délka chlupu rozděluje pásy na různé určení, třeba ty závodní jsou opravdu rychlé, ale je potřeba je umět správně zatížit.

Pásy se lepí na skluznici, dnes už většinou nikoliv lepidlem, ale adhezivní vrstvou, o kterou není potřeba kromě čištění nijak zvlášť pečovat, v případě ztráty její funkce se celá obnoví v servisu. Kromě adheze na skluznici se pásy také uchycují na patu a špičku lyže – zkušenost říká, že nejspolehlivější systémy uchycení jsou ty nejjednodušší.

Helma s dvojí certifikací

Lyžařská helma je příliš teplá a těžká, horolezecká zase dostatečně nechrání proti pádu při lyžování – proto jsou běžně dostupné helmy s dvojí certifikací pro lyžování i horolezectví. Při skialpu, zvlášť při dolézání na vrchol bez lyží nebo překonávání skalnatých sedel, totiž hrozí oba mechanismy úrazu – pád lyžaře i pád kamene nebo ledu na skialpinistu. Na svazích vídáme mnoho skialpinistů zcela bez helmy, zpravidla s odůvodněním, že nikam nelezou a sjíždí opatrněji a pomaleji než na sjezdovce. Když se však podíváte na závody ve skialpinismu, i závodníci mají helmu povinnou, takže určitě zbytečná nebude…

Lavině nezabráníš, ale…

Potenciální riziko pádu laviny je všude, kde je sníh – lavina může spadnout na velmi mírném kopci, na ledovci i v hustém lese, třebaže se to neděje tak často. Proto je vždy při opuštění upravené cesty nebo sjezdovky nutností mít u sebe lavinovou výbavu, která pomůže se záchranou při lavinové nehodě. Lopata, sonda a vyhledávač. Vyhledávač musí být po celou dobu túry zapnutý a každý člen musí umět tuto výbavu ovládat, bez toho je v batohu k ničemu.

Lopata musí být bytelná, plastová hned praskne. Sonda se nesmí ohýbat jako tyčka od stanu, vyhledávače jsou dnes standardně tříanténové na jednotné frekvenci.

Kdo se vydá do rizikového terénu, měl by být vybaven i lavinovým batohem. Ten využívá principu granulární konvekce, tedy toho, že při pohybu zůstávají objemná tělesa na povrchu. Je to zatím jediný nástroj, který může pomoci udržet se na povrchu laviny, ovšem je také nutné jej včas aktivovat. To je dobré cvičit, a k tomu jsou výhodné batohy s možností opakovaného odpalu, tedy s akumulátorem – takový batoh po odpálení jen poskládáte a můžete pálit znovu do vybití baterie. Druhou variantou jsou systémy, poháněné kartuší se stlačeným plynem – ty se zase hodí tam, kde není dostupná elektřina pro dobití batohu.

Lukáš Vavrda - SNOW

Instagram

Strpení prosím…